Dokičová napsala knihu: Neochránili mě před otcem!

Share Button

Bývalá světová čtyřka a semifinalistka Wimbledonu, tedy nejslavnějšího turnaje světa, původem z Jugoslávie, která má nyní australské občanství – Jelena Dokičová pro mě překvapivě promluvila před vydáním své knihy s názvem Nezničitelná (v originále má kniha název Unbreakable) o skutečně abnormálních záležitostech, kterými si musela v mládí projít. Její otec a zároveň bývalý kouč Damir Dokič ji měl údajně mlátit, vulgárně nadávat, a to je jen slabý výčet událostí, které musela nyní čtyřiatřicetiletá Australanka s jugoslávskými předky přetrpět. Bývalé profesionální tenistce Jeleně Dokičové vyšla ke konci roku kniha o všech těchto hrůzách. O průběhu její tenisové kariéry se v souvislosti s jejím otcem Damirem Dokičem, známým bouřlivákem a také duševně nemocným člověkem jsou všechna média a pořadatelé tenisových turnajů v pozoru a těsně před vydáním autobiografie bývalou světovou čtyřku a semifinalistku Wimbledonu vyzpovídala.

 

Vše začalo již první den, kdy Dokičová vzala raketu do ruky. „Od prvního dne mě mlátil a nepřestávalo to. Dostalo se to mimo kontrolu,“ tvrdí Jelena Dokičová. V pouhých jedenácti letech utekla s rodiči před válkou v Jugoslávii do Austrálie a vzhledem ke svému talentu s tenisem pokračovala. Na kurtech v Sydney ji trénoval i nadále její otec. Rodačka z Osijeku to ale ani v Austrálii neměla vůbec lehké. Trenéři a hráčky jí jasně dávali najevo její „balkánský a neaustralský“ původ a mnohokrát prý slyšela – „Ať táhne tam, odkud přišla“. V těžkých chvílích se rozhodně nemohla spolehnout na podporu rodiny, obzvláště ne na otce, který ji i nadále mlátil. A čím starší Dokičová byla, tím více se násilí stupňovalo. Dokičová musela snášet kopance do holení, plivání do tváře a další hrůzné události. V době dospívání se k fyzickému násilí přidaly i nadávky. Damir Dokič neváhal svou dceru několikrát nazvat prodejnou dívkou! „Nešlo jen o fyzickou bolest, ale hlavně o tu emocionální, prostě o psychické ponižování. Když je vám jedenáct nebo třináct let a slyšíte tak hrozné věci, věřte mi, že to bylo pro mě těžké a neúnosné,“ tvrdí Dokičová nejen ve své knize. Přes to všechno dokázala prodat svůj talent. V roce 1998 vyhrála juniorku na US Open a o rok později v prvním kole Wimbledonu porazila tehdy fenomenální Martinu Hingisovou a stala se žebříčkově nejníže postavenou hráčkou v otevřené éře WTA turnajů, která nasazenou jedničku na grandslamovém turnaji porazila. V roce 2000 se tehdy teprve sedmnáctileté Dokičové povedl životní úspěch! Na nejslavnějším turnaji světa došla do semifinále a lepšího grandslamového výsledku už poté nikdy nedosáhla. Souboj o finále s Američankou Lindsay Davenportovou ale prohrála, a přestože postup mezi nejlepší kvarteto mohla sedmnáctiletá tenisová naděje považovat za ohromný úspěch, otec ji krutě vrátil do reality. Opilý Dokič jí totiž zakázal vrátit se na hotel. „Jsi ubohá, blbá kráva, v žádném případě nechoď domů. Jsi pro nás jen ostudou. V hotelu rozhodně nezůstaneš. Přespi si, kde chceš. Třeba ve Wimbledonu. Je mi to jedno,“ řekl jí po prohře s Davenportovou její otec. Dokičová tak opravdu zkoušela přespat v areálu All England Clubu. Pořadatelé si toho ale z pochopitelných důvodů všimli a zařídili jí nocleh jinde. Později se hrál turnaj v kanadském Montrealu a Dokičová po životním úspěchu ve Wimbledonu vypadla hned v prvním kole. To už její otec neunesl a zmlátil ji do bezvědomí. „Úder do hlavy mě srazil na zem, ležím na zemi a on do mě kope, vidím rozmazaně,“ píše mimo jiné Jelena Dokičová ve své knize. Na tuto příšernou vzpomínku prý rozhodně nikdy nezapomene. Dokičová i nadále všechno snášela a v roce 2002 se dokonce pod vedením tyrana dostala na čtvrté místo světového žebříčku WTA, které zůstává jejím kariérním maximem. O rok později definitivně přerušila kontakt s otcem, což trvá dodnes, přestože snaha o usmíření byla z obou stran patrná. Její otec ale nechtěl přijmout zodpovědnost za své činy, a proto už nikdy nemohou mít dle vyjádření Dokičové normální vztah mezi otcem a dcerou. Po životní sezoně se začala Dokičová v žebříčku propadat a nakonec kvůli zraněním a depresím skončila až mimo první pětistovku žebříčku WTA tour. V roce 2009 ještě naposledy zazářila, když se jako tenistka s divokou kartou probojovala na domácím Australian Open až do čtvrtfinále. V roce 2014 vítězka pěti titulů na okruhu WTA kvůli problémům se štítnou žlázou kariéru definitivně ukončila. Postupně přibírala na váze a zastavila se až na 120 kilogramech. Od té doby se na sobě snaží pracovat, jak fyzicky, tak i duševně. Hodně jí pomohla láska k tenisu. V posledních měsících zhubla třicet kilo a její největší prioritou je teď její zdravotní stav. Nevylučuje ani možný návrat na kurty. V rozhovoru se Dokičová divila, proč Australská tenisová federace neudělala v minulosti více pro její ochranu, přičemž prý právě národní federace tehdy musela alespoň částečně vědět, co se děje kolem její osoby. Federace se v tiskovém prohlášení bránila, že se snažila své tenistce pomoci: „Někteří představitelé několikrát kontaktovali policii. Bez přímé spolupráce Dokičové a jejího otce ovšem nemohla policie nikdy tyto záležitosti plně prošetřit.“

 

Damir Dokič měl vždy špatnou pověst, ať už jako otec nebo jako trenér a nakonec mu byl kvůli jeho nevhodnému chování zakázán vstup na všechny turnaje WTA a většinu grandslamových turnajů. Například na US Open v roce 2000 obtěžoval organizátory kvůli ceně jídla, ve Wimbledonu zase rozbil novináři mobilní telefon a často urážel rozhodčí. Své si užili i pořadatelé úvodního grandslamu sezony na jeho domácí australské půdě. Dokič totiž o losu Australian Open 2001 prohlásil, že byl zmanipulovaný v neprospěch jeho dcery, která v prvním kole prohrála s Davenportovou. Vrcholem bylo, když před osmi lety strávil patnáct měsíců ve vězení, protože ohrožoval australského velvyslance v Srbsku ručním granátem.

 

Václav Prokůpek, smag.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *