ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA: Genetici ve starém Egyptě poznali, zda se narodí dívka či chlapec

Share Button

Pro naši civilizaci je vcelku typické, že děti přicházejí na svět v porodnicích. Jen výjimečně se stává, že mrně zakřičí prvně v sanitce nebo někde u domácího krbu. Díky moudrému přírodnímu zákonu, podle kterého je rodičkou žena, se i taková situace zpravidla obejde bez komplikací a muži v přemíře odpovědnosti většinou ztratí hlavu. Ve starém Egyptě však ženy rodily na cihlách. Doslova a do hieroglyfu. Pro ženy starověkého Egypta byl skutečně obvyklý porod vsedě či přesněji řečeno v podřepu, při kterém měla rodička nohy podloženy cihlami. Že to bylo nepohodlné? Egypťanky byly v té době zcela jiného názoru. Z cihel se totiž na tehdejší dobu dalo sestavit docela praktické porodní lůžko a navíc šlo i o onu osudovou cihlu, jíž se poprvé dotklo tělo novorozence. Neboť do ní dle názorů starověkých Egypťanů vepsali Bohové budoucnost dítěte!

 

Porodní místnost v té době připomínala vernisáž nějakého výtvarníka. Obrazy zobrazovaly bohy v roli porodníků. Vedoucím porodnického týmu vyobrazených bohů byl Bes, tlustý zmrzačený trpaslík, jenž měl v mytologii jednu z nejdůležitějších rolí. Odháněl zlé duchy a přebíral na svá bedra ochranu matky a dítěte. Pomáhala mu jeho manželka, hrošice Táworet s lidskými rysy. Nesměla chybět ani Heket, bohyně s žabí hlavou a její kolegyně Hathór zobrazená v podobě krávy. V bohatších rodinách měly ještě vyobrazeny boha Chnúma s beraními rohy, lví hlavu mytologické matky Sachmet, boha stvořitele Ptaha a někdy také Usíra, který měl na starosti ženskou plodnost. Mezi obrazy bohů a bohyň pobíhalo několik porodních asistentek, tehdy bychom asi spíše řekli porodních babic. Pálily vonné tyčinky a dohlížely na vykuřování rodidel hroším trusem, což posilovalo děložní stahy. Přítomný lékař se do porodu příliš nepletl. Jednak to v té době ještě příliš neuměl a navíc ho plně vytěžovala vskutku pro doktora neobvyklá práce, musel pronášet zaříkadla a magické formulky. Pro spravedlnost ale dodejme, že přes slabé porodnické návyky byli lékaři na Nilu zdatnými teoretiky. Udíleli ženám zasvěcené rady ohledně početí, průběhu těhotenství i prognózy vlastního porodu. Podle rychlosti klíčení zrn pšenice a ječmene, která těhotná musela zalívat vlastní močí, uměli také dokonce předpovědět, zda se narodí děvče či chlapec.

Krom toho udíleli egyptští lékaři cenné rady i mužům. Většina obyvatel starověké prosperující říše sice žila ve spořádaném monogamním manželství, ale ti bohatší si většinou pořizovali „souložnice“, které bychom dnes označili spíše jemnějším pojmenováním – milenky. Byli i takoví boháči, kteří si mohli vydržovat celý harém. Mezi ně patřil například král Amenhotep III., jenž žil kolem roku 1380 před naším letopočtem a měl kolem své hlavní manželky i několik takzvaně vedlejších manželek. Ale ani to mu nestačilo, a tak některým dcerám méně významných panovníků uděloval hodnost oficiálních souložnic a vydržoval si exkluzivní harém s několika stovkami asijských a núbijských krásek. Není divu, že při tak enormní zátěži mužných sil rychle ubývalo a ke slovu přicházely léky na povzbuzení potence. Oblíbenými afrodiziaky té doby byla zejména muší křídla, sušená tílka vážek, vrabčí vejce a kozí varlata. Egyptští prostopášníci jich dokázali spolykat celá kvanta, a tak není divu, že po určité době přestávaly tyto málo zaručené prostředky působit. Ale i v těchto chvílích lékaři a léčitelé tehdejší doby věděli co dělat. Nezbývalo nic jiného než spoléhat na pomoc posvátného skarabea. Africký skarabeus se česky jmenuje Vrboun posvátný a je vzdáleným příbuzným našeho chrousta. Ve starém Egyptě měl mimořádně významný magicko-léčebný účinek. Muži i ženy opatrovali jeho kamennou podobu jako talisman chránící proti nemocem. Méně zdatní muži pak do skarabea vkládali své nenaplněné sexuální tužby a naděje. Dnešní zkušenosti ukazují, že extrakt ze sušených hlaviček a křídel vrbouna posvátného má sice léčebný účinek, ale výhradně proti hemeroidům. Neberme však Egypťanům z doby před narozením Krista jejich iluze. Faktem zůstává, že dnes už vám žádný lékař sušená tílka vážek či muší křídla určitě nepředepíše.

Na dvoře egyptských panovníků se občas prosadil i výborný lékař jiné národnosti. Jedním z nich byl In Dradar Ina, který pocházel z Núbie, který to díky své zručnosti a možná i zásluhou slušivého mužného plnovousu dotáhl na sklonku vlády Ramesse III. (1188 – 1157 př.n.l.) až na dvorního gynekologa. Žilo se mu dobře, královy milostnice se neustále dožadovaly nových prostředků proti početí a při benevolenci tehdejšího monarchistického egyptského zákonodárství i sem tam nějaký potrat. Antikoncepční nápoje svařoval ze sladkého piva, sádla a ostrých aromatických koření.

K věhlasu In Dradara Iny ostatně napomáhal sám velmi hýřivý panovník, který byl natolik zaujat válkami a popravami, že své harémské krásky vysloveně zanedbával. To se mu také stalo osudným, krutý Ramesse III., jenž neváhal sebemenší provinění ztrestat useknutím ruky či roztrháním pouštními lvy, zemřel opravdu netypickou smrtí. Stal se totiž obětí spiknutí, které zosnovaly neuspokojené dámy z jeho vlastního harému.

Po zločinu vůči majestátu obvykle padají hlavy a i když se zcela neprokázalo, že In Dradar Ina měl na vraždě krále nějaký podíl, přesto se prominentní ženský lékař zachoval velmi prozíravě a z Egypta uprchl. Celé tři roky se ukrýval v poušti a hájil holý život před loupeživými hordami. Nakonec mu štěstí přálo a on v bezpečí dorazil až do země mezi Eufratem a Tigridem, kde se jako dobrý gynekolog rozhodně neztratil. Tím také skončil věhlas egyptského starověkého lékařství, plného mystiky, ale i prvopočátků léčitelství a medicíny.

Václav Prokůpek

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *